Švýcarský tým sice už z fotbalového mistrovství světa vypadl (a to přes to, že v úvodním zápase dokázal porazit Španěly, favority mistrovství), nicméně díky tomu, kolik ve Švýcarsku žije cizinců, fotbalová horečka pokračuje dál. Jen se podívejte na to, kolika různými vlajkami je ozdoben můj dům:
Vlajky na mém domě
Úryvek z německé učebnice češtiny pro samouky, kterou používá můj (bývalý) francouzský tandem, tedy Švýcar, který se ode mě chtěl učit česky a naoplátku mě učil francouzsky:
3. lekce:
A: “Ahoj, jak se máš?”
B: “Ale, nestojí to za nic.”
A: “A kam jdeš?”
B: “Na úřad práce, hledat si nějaké zaměstnání.”
A: “A co bys chtěl dělat?”
B: “Nevím, chtěl bych být politikem abych měl velký plat.”
A: “Víš co? Pojď radši na pivo.”
B: “Tak jo, jdeme.”
Po krátké návštěvě Prahy se opět hlásím z Lausanne. Dnešním článkem bych dokončil miniseriál o internetovém telefonování. V prvním díle jsem popsal, co to je zač a zmínil jeho hlavní výhody. Tentokrát dojde na praktický příklad: nastavení Nokie E66 pro volání přes SIP poskytovatele 802.cz.
Nejprve je nutné si vytvořit účet na 802.cz a získat tak telefonní číslo. Pro použití v mobilním telefonu je vhodné vybrat číslo nomadické, tj. ve tvaru 910 xxx xxx. Takové totiž můžete použít odkudkoliv, ať už z Česka nebo ze zahraničí. Pokud vám na takové číslo bude někdo volat, bude ho hovor stát stejně jako kdyby volal na jakoukoliv jinou českou pevnou linku.
Po zaregistrování dostanete uživatelské jméno, heslo a zvolené telefonní číslo. S těmi pak můžete přistoupit k nastavení vašeho mobilního telefonu. ¨
Základní nastavení je podobné jako na Nokii E61, kterou uvádí 802.cz na svých stránkách mezi podporovanými zařízeními. Nejprve nastavíte přístupový bod k internetu (buď přes Wifi nebo přes mobilní síť) v Menu -› Nástroje -› Nastavení -› Připojení -› Přístupové body. Dále pokračujete podle “Nastavení přístupového bodu k Internetu pro bezdrátovou síť LAN” v návodu pro Nokii E66 (viz výše).
Poté pro každý přístupový bod přes který se budete chtít přihlašovat k internetovému volání definujete v Menu -› Nástroje -› Nastavení -› Připojení -› Nastavení SIP samostatný profil SIP (v odkazovaném návodu je nastavení popsáno v sekci “Nastavení nového profilu SIP”). Pokud chcete, aby váš telefon internetové hovory i přijímal, nastavte v SIP profilu u “Registrace” na “Vždy zapnuto”. Kdykoliv se pak dostanete do dosahu zvolené Wifi sítě (nebo 3G mobilní sítě), telefon se automaticky přihlásí k SIP účtu. Můžete se přihlašovat i ručně, z aktivní pohotovostní obrazovky výběrem volby “Vyhledávání sítí WLAN” a volbou “Přihlásit se k 802.cz” (vlastní popisek záleží na názvu SIP profilu, který jste pro něj uvedli).
Nokia E66 standardně umí telefonovat přes internet jen přes Wifi síť. Pokud máte dostatečně velkorysý datový paušál, můžete volat i přes síť 3G (v Česku zatím u O2 a zkušebně v Praze u Vodafonu). K tomu je potřeba si ze stránek Nokie stáhnout aplikaci pro podrobné nastavení SIPu. Po jejím nainstalování se v Menu -› Instalace objeví položka “SIP VoIP Settings”. Po jejím otevření vyberte “VoIP Services” a vybraný SIP profil (pokud se vám žádný neobjeví, vytvořte nový pomocí Volby -› Nový -› Použít výchozí profil). Po otevření (resp. vytvoření) SIP profilu vyberte “Profile Settings” a v něm povolte volbu “Allow VoIP over WCDMA”. V menu “Used SIP profiles” ještě zkontrolujte, že je jako používaný přístupový bod použit i ten pro 3G síť.
Tak, a to je snad o VoIP vše. Dlužno podotknout, že uvedený postup funguje (až na drobné odlišnosti v pojmenování) na celé řadě telefonů s operačním systémem Symbian S60.
Dnešní článek bude pro tento blog velmi netypický. Nebude ani o lyžování, ani o horách, ani o tom, co jsem měl dneska k večeři (pro zvědavé: palačinky se špenátem, heč). Námět bude čistě technický: internetové telefonování (VoIP).
Mnozí čtenáři si pod tímto pojmem představí modlu všech internautů, postrach správců počítačových sítí a kouli na noze svého majitele (eBay), Skype. Krajina služeb VoIP je však mnohem pestřejší a zahrnuje řadu protokolů s bizarními názvy jako SIP, H.323 nebo IMS. A právě prvnímu z nich se budu věnovat dále.
Co VoIP, potažmo SIP nabízí? Tak třeba možnost mít českou (nebo jakékoli jinou) pevnou linku kdekoliv na světě. Volání zadarmo na jiná čísla, která jsou připojena rovněž prostřednictvím SIP. Volání za velmi nízké ceny, a to i do zahraničí. V českých podmínkách možnost zbavit se závislosti na Telecomu Telefonice, bez nutnosti vzdát se výhod, které pevná linka oproti mobilům nabízí.
Co je k tomu, aby mohl člověk začít telefonovat přes internet potřeba? Tak především internetové připojení – doma, ve škole, v práci. Navzdory rozšířené představě není potřeba počítač, na trhu je již celá řada SIP telefonů (nejlevnější kolem 1300 Kč), které se od klasického pevného telefonu v ničem neliší (a pokud jste příznivci starého dobrého otočného číselníku, můžete váš starý telefon připojit pomocí VoIP brány…). Tedy – počítač lze samozřejmě použít také – pomocí programů jako X-Lite nebo Ekiga. A nakonec je třeba mít vytvořený účet u některého z VoIP poskytovatelů, a získat tím pevné telefonní číslo.
“Ultimátním” řešením jsou ovšem mobilní telefony podporující internetové telefonování. Pokud jste v dosahu WiFi sítě, telefon se automaticky přihlásí k vašemu SIP účtu a kdokoliv se vám pak může dovolat na vaše internetové telefonní číslo. A když není v okolí žádná WiFi přípojka? Nevadí, telefonovat je možné i přes mobilní síť třetí generace (v Česku bohužel rozšířenou jen v Praze a v Brně, a navíc pouze u O2). Tím pádem se z pevného internetového čísla stává číslo (téměř) mobilní.
Z dostupných mobilních telefonů podporují internetové telefonování například Nokie s podporou WiFi (nejlevnější 6300i přijde na necelých 5000 Kč, úplný seznam na stránkách Nokie), IPhone (pomocí programu Fring, s nepraktickým omezením, že pokud jste přihlášeni k VoIP, nemůžete pracovat s dalšími aplikacemi na telefonu) nebo Windows Mobile.
Příští díl bude věnován nastavení internetového telefonování pro SIP poskytovatele 802.cz na Nokii E66.
Slíbil jsem, že napíšu něco o místních atletických trénincích. A protože je zrovna prosinec, období hrubé přípravy, začnu tak, jak se na tento čas sluší a patří: tréninkem v tělocvičně.
Na každé pondělí má trenér Michel Herren (sám sebe nazývající Clyde Hart Junior) připraveno podobné tréninkové menu. To dnešní vypadalo následovně: Po rozklusu a protažení následují lehké posilovací cviky:
• rychlé kroužení (nebo spíš vrtění) rozpaženými rukami
• v sedě na zemi, s trupem a nohama ve vzduchu: 9 sed-lehů (trup ani nohy se nedotýkají země), 9 kmitů nohama, 9 krát kroužení nohama; to celé třikrát
• v kliku: střídavě špičku jedné nohy pokládat na patu druhé nohy
• vzepření na jedné ruce, bokem na zem, asi 30 s, mezitím lehké kmitání trupem
• v “obráceném kliku” (zády k zemi): opět pokládat patu na špičku
• překážkový sed střídavě na jednu a druhou stranu (rychle střídat)
Poté byl na řadě “kruháč”:
• dřepy se vzpěračskou tyčí na polonafouklých míčích, dolů pomalu, nahoru rychle
• skipink
• kliky s nohama na lavičce, rukama na polonafouklých míčích
• rovinky ve dvojici: jeden vždy brzdí druhého (oblíbený cvik Karla Bešťáka)
• slalom mezi za sebou postavenými tyčemi – tenhle cvik patrně slouží k nácviku předbíhacích manévrů v cílové rovince (se kterými mám bohaté zkušenosti – pan Reis by mohl vyprávět 
)
• sed-lehy, nohama držíte medicibal
• člunkáč: na obou stranách je žíněnka, a při každé obrátce si na ní musíte lehnout a zase se zvednout
• leh břichem na švédské bedně, zvedání nohou
• přitahování na lano, nohama vzhůru, hlavou dolů, po vzoru tyčkařů
• rychlé výskoky na lavičku
• střídavě překážkový sed na jednu a druhou nohu, rychle měnit
V první sérii se cvičilo 1 minutu + 1 min pauza, v druhé se jak cvičení tak pauza zkrátily na 45 sekund.
Nakonec (aby se pro samou sílu nezapomněla rychlost) se šlo ještě 8 startů z poloh. To bylo pro dnešek vše.
Svět se rychle mění.
PS: Přidal jsem pár fotek do galerie.
Po menší přestávce vyplněné návštěvou Prahy (a byla to návštěva plodná a úspěšná) jsem se v pondělí opět vrátil do Amsterdamu, a dneska se vracím i na vlny Luogo di Luigi… Chvíli jsem musel přemýšlet, o čem vlastně napsat, chvíli to vypadalo, že se pokusím o vzkřísení nápadu s pravidelným zamyšlením, ale nakonec jsem se rozhodl přispět malinko k technickému povědomí budoucích cestovatelů..
Teď zrovna si dělám oběd – kuřecí plátek se sýrem a salámem, v kombinaci se zapečenými brambory. Je to (nebo aspon bude, snad, když na to nezapomenu) určitě velká dobrota, ale především to je křest mé čerstvě přivezené remosky. Jejímu zprovoznění přecházela menší anabáze týkající se elektrických zásuvek.
Totiž, abyste rozuměli: V Holandsku se používá německý standard zásuvek, jinak též nazývaný “Schuko”, nebo také Typ F, zatímco u nás doma se používá standard francouzský, takzvaný Typ E (jako vždy, Wikipedia ví více). Neptejte se mě proč tomu tak je, každopádně u nás obvyklý zemnící kolík sloužící k odvedení napětí s kostry přístroje při poškození vnitřní izolace tady nenajdete. Místo toho má každá zásuvka dva pásky nahoře a dole, se stejnou funkcí.
Většina nových přístrojů u nás prodávaných používá “hybridní” typ konektoru, který lze bezpečně zastrčit jak v Česku, tak v Holandsku. Pro remosku bych použil řadu superlativů, “nový” mezi nimi však rozhodně není. A tak jsem se vydal shánět redukci (první nápad s podomácku upravenou zástrčkou jsem naštěstí včas zavrhnul…). Po několika dobře mířených otázkách v nejbližším obchodě s kuchynskými spotřebiči mi byla doporučena prodejna Aurora v centru Amsterdamu. Takový elektrikářský obchod se vším možným. Na otázku – “Potřebuju redukci z francouzké zástrčky na německou” se tvářil prodavač nechápavě – “Jsou stejný, ne?”. Když jsem mu ukázal remosku, řekl jen – “Uříznout, a namontovat novej konektor.”.
Jak řekl, tak jsem učinil. A skutečně – teď, chvilku po vlastnoručně uvařeném obědě můžu s klidem prohlásit – funguje to, přátelé!
Před chvílí jsem si ex-post zkusil spočítat svůj kondiciogram pro dnešní den. Světe div se, tři hvězdičky, a jak všichni jistě víte: Hvězdička znamená úspěch! Po dnešku ale takovým pověrám raději věřit nebudu.
Třeba ráno: Jelikož ještě (kvůli komunikačnímu šumu mezi koordinátorkou pro výměnné studenty a správou počítačových laboratoří) nemám účet v labech Faculty of Science, jal jsem se oběhat příslušné kanceláře a všechno zařídit. Zastavil jsem se ale už u vrátnice – prý jim ráno lehl server a nevědí, kdy bude zase vzhůru…
Moje kolo značky Gazella, jinak sloužící k plné spokojenosti, začalo vykazovat nepříjemnou míru zpuchřelosti na přední pneumatice. A to až do té míry, že z ní kouká duše a jen tak tak, že se neprotrhne. Po neúspěšné školní misi jsem se proto vypravil do servisu, zjistit, na kolik taková výměna pneumatiky přijde. V servisu MacBike měli jasno: “10 euro práce, 10 euro guma. Máme dost práce, takže jestli se vám to nelíbí, můžete chodit pěšky..”. Dalším po ruce byl náš známý Bob – osoba pochybná, nicméně tvářící se, že ví v čem je problém a za 10 euro ochotená kolo spravit.. Nechal jsem mu ho tam tedy, šel se na kolej naobědvat a za 2 hodiny se vrátil. Bob slavnostně hlásil: “Tak tu duši jsem vyměnil”. “Jakou duši?”. “No řikal jste, že chcete vyměnit duši, ne?”. Nezbylo než s výrazem zpráskaného psa odejít, o 10 euro chudší, nicméně o zkušenost bohatší.
Moje jediná dnešní školní hodina bylo cvičení z Machine Learning: Pattern Recognition (aka rozpoznávání vzorů) v počítačové laboratoři. Ano, tušíte správně – servery stále polehávaly, ne a ne se probrat.. Aspon jsem se dozvěděl, že budeme potřebovat Matlab – nikomu to neříkejte, ale podíval jsem se na torrent – a byl tam…
Cestou ze školy jsem se ještě zastavil (i s kolegou Tomášem) v bance aktivovat si kartu. Aktivace proběhla úspěšně, snad jen – nebudete tomu věřit – když jsem přišel do banky, zrovna jim spadl server řídící pokladní operace, a tak pobočku dočasně uzavřeli… Já už byl našteští vevnitř, a tak jedinou změnou pro mě bylo to, že jsem musel čekat, až pobočku zase otevřou. Naštěstí to netrvalo dlouho..
Ale co, večer jsem vyrazil na trénink do severní části Amsterdamu, na stadionek ala Pekařka, 300 metrů dlouhý s antukovou dráhou, kde trénuje Nicader se svojí skupinou. Skupina je to malá, asi 6 běžců, nicméně docela pohodová. Hlavně hrajou občas (v pondělí) fotbálky, takže ani o tuhle oblíbenou část tréninku bych neměl být ochuzen… Nakonec se přeci jen něco z kondiciagramové předpovědi povedlo.
Tak dobrou.
Zvláštní titulek, na to že se nacházím v rovinném Holandsku. Vypravil jsem se totiž na studentské mistrovství týmů v atletice do Maastrichtu, ježto se nachází u belgických a německých hranic, a tak má narozdíl od u moře položeného Amsterdamu na nějaký ten kopec nárok…
Do Maastrichtu jsem se dopravil autem, díky jednomu z atletů (s mimochodem dost zvláštním jménem – Nicader Kemper, jeho bratr se jmenuje Jiří a další bratr Dimitrij. Jejich rodiče totiž studovali slovanské jazyky a řečtinu, a tak dali svým dětem tato typicky holandská jména; nepřipomíná vám to jistého (možná už bývalého) atleta z Kovošrotu… ?). Cesta, přesto že jsme jeli přes celé Holandsko, netrvala dlouho, asi 2 hodiny. Malinko mě cestou znervóznovala jen GPS navigace, kterou měl Nicader v autě – byla totiž dost propracovaná a já si pořád řikal, že tomu přece nemůžu s tím bastlem co programuju konkurovat…
Když jsme přijeli do Maastrichtu, měl jsem ještě dost času, takže jsem si šel prohlídnout město. Po asi hodinové procházce centrem města (které je docela pěkné a zachovalé) jsem se vrátil na závody, které byly mezitím v plném proudu. Náš amsterdamský tým byl favoritem soutěže (aspon v mužích teda), což potvrzovala jedna disciplína za druhou. Výkony stály zato – třeba na 400 m překážek měl vítěz asi 53,5, na stovce se běhalo kolem 11,0. Na půlce jsme měli borce s osobákem 1:47, bohužel byl po zranění a po vypuštěné sezóně, a tak vyhrál jen za 1:59.
Skoro nakonci celého programu byla moje patnáctistovka. Za Amsterdam jí běžel i Nicader – dopředu mi zjistil, kdo poběží jak rychle – “Támhleti dva poběží pod 4:10, s těma se moc nehon”, ukázal na borce v černém a bílém tílku. “Jasně”.
Hned po startu jsem se samozřejmě zařadil za dva papírově rychlé běžce a snažil se jich držet co nejdéle. Čtvrtka byla rychlá, za 63, půlka jakbysmet (2:11). Pak se začalo trochu taktizovat. Já se držel na třetím místě, ale když jsem viděl, že ti dva přede mnou se rovnají vedle sebe a čekají na finiš, šel jsem přes oba. Na kiláku jsem byl za plánovaných 2:46 a pak už se šlo na doraz. Ve finiši mě ještě černodresník předběhl, ale stejně z toho byl osobák 4:08,74 a celkově druhé místo.
Nakonec ještě inspirace pro příští neděli: Dneska jsme tu týmovou soutěž vyhráli…
(A ještě detail dráhy, s vyznačenou štafetou 4×80m… No, popravdě jsem to hlavně fotil kvůli té patnáctistovce, ale stejně)
Posledně jsem slíbil, že napíšu něco o tom, jak to tady vypadá ve škole, a svůj slib plním právě teď (o den později než jsem plánoval, ale včera nebyl čas, a to ještě v půl jedné v noci byl další požární poplach, opět ze stejného důvodu jako minule…)
Školní semestr je tady od září do konce ledna, a je rozdělený na tři části. První končí koncem října, druhá před Vánoci a třetí koncem ledna; mezi každou částí je jeden týden zkouškového období. Obyčejné předměty (ty co mají přednášky a cvičení) jsou v prvních dvou částech, třetí část je vyhrazená na projekty.
Jelikož jednou z podmínek toho, abych dostal stipendium od UK (pěkných 400€ na měsíc), je splnění 30 kreditů za semestr, zapsal jsem si pět předmětů po 6 kreditech: Dva předměty o strojovém učení, jeden o dokazování s neurčitostí (víceméně taková pravděpodobnost), získávání informací z multimédií a nakonec databázové techniky. Všechny končí na konci prosince, kdybych některý z nich neudělal, můžu si do 29. prosince zapsat nějaký projekt a potřebné body nahnat na něm.
Hodin mám docela pomálu, celkem 19 týdně, ale vypadá to, že bude dost práce doma – třeba na Reasoning with Uncertainty (aka “dokazování s neurčitostí”) máme na každou hodinu seznam příkladů, které máme dopředu spočítat a přinést. Na databázích zase profesoři po nocích vyvíjí vlastní databázový server a po nás by rádi, abychom jim k němu posílali bugreporty, a tak nějak mezi tím se naučili XML a XQuery (omlouvám se neinformatickému publiku za tuto podivnou hantýrku). No uvidíme…
A k tomu sci-fi: ta poznámka směřovala k předmětu Multimedia Information Retrieval (alias Získávání informací z multimedií). Na první přednášce nám přednášející (kromě toho že se mu svou angličtinou podařilo uspat půlku učebny) pustil prezentaci a v ní video z fotbalového zápasu. Kolem zvoleného fotbalisty byl kroužek, který se pohyboval spolu s tím fotbalistou. K tomu dodal: “No, asi vidíte, že obrys občas trošku přeskakuje, předpokládám že vámi napsaný program tohle vyřeší…”. Pode mnou se při těch slovech trochu zachvěla židle… Na druhou stranu jsem od jednoho z Holanďanů slyšel, že tohle se prý dělá až v letním semestru…
Ještě malou poznámku o spolužácích: Mám dojem, že někdo naklonoval prototyp matfyzáka, popřípadě FELáka a vysadil ho tady… Rozhodně by se nikdo z místních informatiků na matfyzu nemusel dlouho hledat.