30. 11. 2006

Matfyz vs. UvA I: Srovnání před koncem semestru

Už delší dobu se mi v hlavě klubala myšlenka na nějaké pěkné srovnání mé almy mater (Matfyzu) a jeho holandské kolegyně UvA. Takový sumář výhod a nevýhod, něco co by mohlo případně pomoci i následovníkům z řad Matfyzáků v rozhodování se nad poněkud strohým seznamem Erasmáckých dohod, kam že se to na semestr nebo dva vypravit.

Záměrně vynechám rozdíly administrativní, protože ty při výběru nehrajou zásadní roli – teda aspon u mě ne. A tak prvním rozdílem, kterého se čerstvě dorazivší matfyzák všimne je velikost třídy, a ročníku obecně. Učebny tu připomínají spíš třídy ze střední školy, a na přednášce se sejde tak deset až patnáct lidí. To na Matfyzu se vám stane i to, že je na přednášce víc lidí než míst k sezení (hlavně začátkem semestru, kdy dorazí i ti, co se pak ukážou až u zkoušky). Na druhou stranu na (aspon mnou) oblíbené malostranské přednášky na chodbě tady nenarazíte..

Dalším podstatným rozdílem je míra specializace jednotlivých oborů. Tak třeba já v Praze studuju program Informatika, obor Teoretická informatika, plán Umělá inteligence. Tady je všechno o stupen podrobnější – místní studenti se umělou inteligencí zabývají už jako bakaláři a na magisteském studiu (které mimochodem trvá jeden nebo dva roky, podle oboru) si vybírají užší specializaci – třeba informační systémy, data mining nebo zpracování jazyka. Podle mě to je trochu dvojsečná zbran (a víc se mi líbí matfyzácký přístup) – místní díky tomu můžou pracovat na specializovaných projektech dříve než u nás, na druhou stranu jim chybí části matematiky pro matfyzáka samozřejmé – třeba dneska narazil profesor na odmítavé vrtění holadských hlav nad pojmem “klika v grafu”. A s teorií množin tady taky nepochodíte…

Vztah vědy a školy se mi tady vůbec zdá přímočařejší než u nás – u studentů univerzity (tedy ne technické školy zaměřené na praxi) se předpokládá “vědecký přístup k řešení problémů” a že se budou tak nějak věnovat výzkumu (byť aplikovanému). Velká část jich proto pokračuje v doktorandském studiu. Nejspíš je to dáno strukturou holandské ekonomiky, která dokáže to dokáže ocenit a využít. “Pojídači koláčků” alias programátoři rutinních databázových aplikací ve VB.NET a XML se tedy na UvA nerodí..

Už to začíná vypadat příliš jednostraně – teď k těm špatným stránkám: třeba systém zkoušek je tady “divný”. Všechny jsou v jednom týdnu a časy určuje studijní oddělení. Pro mě to třeba znamená, že mám tři zkoušky ve dvou dnech.. Navíc opravné termíny jsou určovány taky centrálně – druhý je v únoru a třetí až na konci srpna (!). Je tady moc úkolů. Zadání úkolů jsou dost často nejasná a odpovědi učitelů vám do nich nevnesou jasno (prim v tomhle hrají databázisti..). A vůbec se s vámi tady nikdo nebaví česky.. 🙂