Luogo di Luigi » Welcome to the USA

Když se o někom prohlásí, že “objevuje Ameriku”, nezní to zrovna jako lichotka. Zpravidla to znamená, že ostatní nudí přeříkáváním zřejmého nebo dávno známého.
Ale ačkoliv si tenhle příspěvek o toto označení koleduje, přesto mi to nedá, abych se s vámi nepodělil o moje první dojmy ze země neomezených možností, resp. z Kalifornie, kde jsem momentálně na konferenci.

Víc, ještě víc, nejvíc. Pět pruhů na dálnici v každém směru. Desítky televizních kanálů (co na tom, že dobrá třetina z nich je zaměstnána pohřebem Michaela Jacksona). “Oversized” menu v restauracích. Desítky pater v mrakodrapu KPMG. Nepočítaně předměstí se zdánlivě různými, ale přitom docela stejnými dřevenými domy. Město andělů se táhne jak do výšky, tak do šířky.

Přestože se Evropan Arnold Schwarzeneger v úřadu guvernéra snaží udělat z Kalifornie tahouna ve vývoji i implementaci “zelených” technologií a životního stylu, některé věci prostě zůstávají stereotypně americké. Například z evropského pohledu taková samozřejmost jako hromadná doprava je tu doslova tristní (na stanici metra visí místo jízdního řádu plakát s nápisem: “Jezdí tak často že žádný jízdní řád nepotřebujete”; co na tom že intervaly jsou přibližně 20 minut a cesta z Pasadeny, kde konference probíhá, na letiště, trvá přes 2 hodiny). Horké podnebí si vybírá také svou uhlíkovou daň – většina budov na ně reaguje klimatizací, nastavenou na nesmyslně nízké teploty.

Ne všechny stereotypy ale platí doslova – například místo velkých “trucků” z Detroitu tu daleko spíš na ulici potkáte menší Toyotu nebo Volkswagen (sice také vyrobené v USA, ale podle japonských, respektive evropských velikostních měřítek). A i obyvatelé Pasadeny jsou živeni nejen dobře, ale i zdravě – vyloženě obézních lidí tu potkáte jen o málo víc než třeba u nás. Možná za to můžou i místní pláže – málokdo se chce ukázat plavkách s (několika desítkami) kil navíc…