Luogo di Luigi » 2009 » February

Dnešní článek bude pro tento blog velmi netypický. Nebude ani o lyžování, ani o horách, ani o tom, co jsem měl dneska k večeři (pro zvědavé: palačinky se špenátem, heč). Námět bude čistě technický: internetové telefonování (VoIP).

Mnozí čtenáři si pod tímto pojmem představí modlu všech internautů, postrach správců počítačových sítí a kouli na noze svého majitele (eBay), Skype. Krajina služeb VoIP je však mnohem pestřejší a zahrnuje řadu protokolů s bizarními názvy jako SIP, H.323 nebo IMS. A právě prvnímu z nich se budu věnovat dále.

Co VoIP, potažmo SIP nabízí? Tak třeba možnost mít českou (nebo jakékoli jinou) pevnou linku kdekoliv na světě. Volání zadarmo na jiná čísla, která jsou připojena rovněž prostřednictvím SIP. Volání za velmi nízké ceny, a to i do zahraničí. V českých podmínkách možnost zbavit se závislosti na Telecomu Telefonice, bez nutnosti vzdát se výhod, které pevná linka oproti mobilům nabízí.

Co je k tomu, aby mohl člověk začít telefonovat přes internet potřeba? Tak především internetové připojení – doma, ve škole, v práci. Navzdory rozšířené představě není potřeba počítač, na trhu je již celá řada SIP telefonů (nejlevnější kolem 1300 Kč), které se od klasického pevného telefonu v ničem neliší (a pokud jste příznivci starého dobrého otočného číselníku, můžete váš starý telefon připojit pomocí VoIP brány…). Tedy – počítač lze samozřejmě použít také – pomocí programů jako X-Lite nebo Ekiga. A nakonec je třeba mít vytvořený účet u některého z VoIP poskytovatelů, a získat tím pevné telefonní číslo.

“Ultimátním” řešením jsou ovšem mobilní telefony podporující internetové telefonování. Pokud jste v dosahu WiFi sítě, telefon se automaticky přihlásí k vašemu SIP účtu a kdokoliv se vám pak může dovolat na vaše internetové telefonní číslo. A když není v okolí žádná WiFi přípojka? Nevadí, telefonovat je možné i přes mobilní síť třetí generace (v Česku bohužel rozšířenou jen v Praze a v Brně, a navíc pouze u O2). Tím pádem se z pevného internetového čísla stává číslo (téměř) mobilní.

Z dostupných mobilních telefonů podporují internetové telefonování například Nokie s podporou WiFi (nejlevnější 6300i přijde na necelých 5000 Kč, úplný seznam na stránkách Nokie), IPhone (pomocí programu Fring, s nepraktickým omezením, že pokud jste přihlášeni k VoIP, nemůžete pracovat s dalšími aplikacemi na telefonu) nebo Windows Mobile.

Příští díl bude věnován nastavení internetového telefonování pro SIP poskytovatele 802.cz na Nokii E66.

Druhým příspěvkem ve volné lyžařské sérii budiž článek o Villars-Gryon. Tento areál je propojený s posledně zmiňovaným Les Diablerets a vlakem se do nej z Lausanne dostanete za hodinu a půl. Nabízí řadu většinou modrých nebo červených sjezdovek (přesnou délku se mi ovšem zjistit neporařilo; zvídavý čtenář musí vzít zavděk informací, že ve Villars společně s Diablerets je jich 220 km).

Plán sjezdovek ve Villars (který nakukuje i do Diablerets)

Sjezdovky se nacházejí v nadmořské výšce okolo 2000 m, lyžuje se tu od prosince do dubna. Narozdíl od Les Diablerets jsou ovšem vybaveny daleko moderněji – povětšinou sedačkovými lanovkami, po dvou, čtyřech nebo šesti místech. Takové vymoženosti však lákají větší množství lidí, a tak se můžete o víkendech setkat s frontami (ano, toto slovo ve spojení s vleky znají i tady…).

Pokud vás sjezdovky omrzí, můžete vyrazit na běžky (nezkoušel jsem, nicméně stránky areálu zmiňují téměř 60 km upravovaných tratí) nebo na sněžnice (značené trasy bohužel vedou jen lyžařským areálem, tedy bez romantiky liduprázdných horských vrcholků).

Jednodenní permanentka přijde na stejnou sumu jako v Les Diablerets (49 CHF, tj. 920 Kč) a umožňuje lyžovaní jak ve Villars, tak v části areálu Diablerers (Meilleret).