Luogo di Luigi » Cizincem ve Švýcarsku

Ulice, kde teď už skoro týden bydlím, meří v celé své délce skoro dva kilometry. Kdyby se ale mělo změřit, jak daleko sem cestovali její obyvatelé, vyšlo by vám číslo o několik řádů vyšší. Jak je totiž pro Švýcarsko typické, sešel se tu celý svět – tu narazíte na portugalský krámek, onde zase na italskou restauraci, támhle prodává Turek svou “Kebab pizzu” a v autobuse zase potkáte rodinu třeba ze Sri Lanky. Vedle ne až tak všudypřítomné francouzštiny zaslechnete angličtinu, rumunštinu nebo arabštinu.

Švýcarsko klame tělem – na jednu stranu zapřísáhle neutrální, do institucí okolního světa se nikterak nezapojující země, která může působit trochu odtažitě. Statistia ovšem hovoří jasně: ve Švýcarsku žije přes 1,5 milionu cizinců, dohromady 21% populace – to je nejvíc v Evropě, pokud nepočítáme dva trpaslíky, Lichtenštejnsko a Lucembursko. Čechů zde žije přes 4 tisíce – mimochodem, prostým dělením mi z toho vychází, že v Lausanne by jich mělo být 129.000/7.480.000 * 4157 = 71,7.

Je pravdou, že za tak vysokým číslem stojí i opatrná politika švýcarské konfederace, co se udělování občanství týče: Nejen že musíte 12 let žít na jednom místě (resp. ve stejné obci) a mluvit místním jazykem, ale v některých případech o vaší žádosti rozhodují i vaši sousedé v referendu. Řada cizinců ani nepokouší občanství získat, a spokojí se s povolením k pobytu, skýtajícím téměř stejné možnosti jaké mají domorodci – možná i díky tomu tady nevznikají ghetta nebo samostatné cizinecké čtvrtě, jak to je třeba v Amsterdamu.

I když se to možná některým místním nelíbí (a švýcarska Lidová strana, kterou v posledních volbách podpořilo 29% hlasujících, to svými plakáty urgujícími k “dosažení bezpečnosti” dává najevo), Švýcarsko tak jako v řadě jiných oborů udává směr i v úspěšné integraci cizinců.

Hochům z hnutí by se takový plakát jistě líbil

A tak se zdá, že k devíti (!) jazykům, ve kterých se vyučují pravidla silničního provozu v autoškole nedaleko mého nového bytu, budou neustále přibývat další.