Luogo di Luigi » Lausannský Všudybud I: Město cyklistovo

Nějakou dobu jsem přemýšlel, jak navázat na (snad) oblíbenou sérii kulturně-zeměpisných příspěvků, kterými jsem vás zásoboval z Amsterdamu. Napadaly mě různé více či méně bizarní názvy (“Rukověť Lausančana” byla dlouhou dobu favoritem), až jsem se nakonec, stižen nedostatkem lepších nápadů, uchýlil k oprášení poutníkova průvodce amsterdamského, známého Všudybuda.

Až vám někdo bude zase v Praze tvrdit, že tu či onde nejde postavit cyklostezku, nebo jen namalovat na silnici pruh pro cyklisty, protože “v Praze je přeci tolik kopců”, nevěřte mu. A nebo ho rovnou pošlete do Lausanne.

To čemu v Praze říkají “kopce”, by tady byla nanejvýš drobná vyvýšenina, která by místním ani nestála za řeč. Jen považte: hladina Ženevského jezera je ve výši 373 m n.m., severní okraj Lausanne se tyčí až do nadmořské výšky přes 700 m. Proti tomu je Petřín i s rozhlednou jenom malým kopečkem (a uznejte že na Petřín běžný Pražan na kole tak často nejezdí).

A přesto, když osedláte svůj bycikl a vyrazíte do ulic, místo riskantního proplétání se kolonami aut a drkotání zuby po kočičích hlavách na vás čekají vyhrazené pruhy pro cyklisty, podjezdy a speciální semafory. Někde jsou takové pruhy spojené s vyhrazenými pruhy pro autobusy hromadné dopravy, a o to jsou pak širší.

Jistě, k dokonalosti to má daleko. Najdou se ulice, kde chtě nechtě mezi ostatní dopravu musíte. Každodenním cestováním na kopcovaté okraje si sice zlepšíte fyzičku, ale pokud nemáte v práci sprchu, kolegové z vás moc radosti mít nebudou. Taky je tady cyklistů o poznání méně než třeba v Amsterdamu, a většina lidí pořád jezdí hromadnou dopravou, auty, nebo na motorce.

O to ale nejde: Kdo chce, může se na kole bezpečně a rychle městem pohybovat. A o tom, že o přívětivosti města k cyklistům rozhodují malé detaily, bych si dovolil přesvědčit čtenáře následujícím obrázkem:

České víko kanálu, s rovnými dírami

A víko kanálu lausannské, s jemně vlnkovaté, ve kterém vám galuzka neuvízne