Luogo di Luigi » EPFL

Podle seznamu posledních příspěvků na tomhle blogu by se mohlo pravidelnému čtenáři zdát, že místo vědecké práce jsem si vyrazil do Švýcarska na příjemnou dovolenou mezi alpskými vrcholky. Vězte že realita je (jen o trochu) jiná: většinu mého pracovního času si pro sebe vyhradila École de Polytechnique Féderale de Lausanne.

EPFL z ptačí perspektivy

Tato instituce, mimochodem 18. na světě mezi technickými univerzitami, vznikla v roce 1853 jako École Spéciale de Lausanne, a z několika transformací a změn názvu vyšla v roce 1969 jako druhá univerzita spravovaná přímo švýcarskou konfederací. Tou první je sesterská technika ETH v Zurichu – ostatní švýcarské vysoké školy jsou totiž spravovány přímo jednotlivými kantony. Pro mě z toho vyplývá, že jako doktorand jsem tu “zaměstnanec švýcarské konfederace”…

Ačkoliv název naznačuje něco jiného, EPFL nesídlí přímo v Lausanne, ale na jeho předměstí Ecublens (přísně úřednicky řečeno je to jiná obec, což pro cizince znamená mírně komplikovanou proceduru zachce-li se mu někdy přestěhovat se mezi Ecublens a Lausanne). Její campus, jak se na správnou techniku sluší, je vzorovým slepencem budov z různých období – od 70. let až po současnost (dejvičtí vědí, o čem mluvím). Běžný student v něm najde vše, co by mohl potřebovat: posluchárny, laboratoře, dostatečný přísun pizzy a kávy (na kterou si ovšem musíte vystát patřičnou frontu), jaderný reaktor nebo tokamak…

Uvnitř budovy BC, nejmodernějšího to sídla mojí fakulty

Zabrousíte-li do nejodlehlejšího koutu celého komplexu, na samém okraji najdete budovy mojí fakulty – Faculté Informatique et Communications, zkráceně I&C. Hned vedle polí je budova INR, v jejímž přízemí má dočasný azyl necelá desítka začínajících doktorandů, včetně mě (poloha nedaleko pole se projevuje ve zvýšeném výskytu myší v mé kanceláři).

Co tu takový doktorand začátečník dělá? Asi to co každý průměrný doktorand kdekoliv jinde… Ráno přijde do kanceláře (ráno je ovšem velmi volně definovaný pojem), přečte maily, zprávy, zajde na kafe… Mezitím je ovšem tu a tam potřeba přečíst nějaký článek na semestrální projekt (u mě jde o hledání optimálních strategií v internetových

Moje kancelář

aukcích), zajít na přednášku nebo mrknout na domácí úkoly – úhrnem tedy to samé jako na magisterském studiu – učit prváky naštěstí mou povinností zatím není. Výše zmíněné ovšem platí pouze pro doktorandy bez určeného školitele a tématu dizertace (jakým jsem i já). Ti ostatní jsou čile zapojeni do projektů svých laboratoří, mají tedy menší volnost výběru tématu dizertace než já.

Jak ovšem vyplývá z 2. Newtonova zákona dostudování PhD, délka studia je nepřímo úměrná motivaci a přímo úměrná volnosti, kterou student od školitele má…