28. 10. 2008
Moje první švýcarské atletické krůčky
Podtitulek tohoto blogu sice tvrdí, že se jedná o “stránky (ex)matfyzáka a atleta”, ale můj dosavadní pobyt v Lausanne tuto upoutávku naplňoval jen velmi vzdáleně. Je sice pravda, že jakmile se člověk matfyzákem stane (a u některých lidí je tato tendence patrná už od útlého dětství), už mu to nikdo nikdy neodpáře, ale přeci jen se můj vztah k Matfyzu přesunul do roviny nostalgických vzpomínek. A co víc, ani druhá část kréda nebyla zatím příliš naplněna: nepočítaje občasné výběhy kolem Ženevského jezera, nijak jsem se atletického dění neúčastnil.
To se ovšem změnilo: Od včerejška trénuju s běžeckou skupinou “Dionysos” v atletickém klubu Lausanne Sport na lausannském Olympijském stadionu (příznačně se tak jmenoval i stadion, na kterém jsem trénoval v Amsterdamu…). Pod vedením trénéra Michella Herrena tu působí nějakých dvacet až pětadvacet běžců a běžkyň, od dorostu a juniorů po dospělé. Výkonnostní rozpětí je také značné: na dorostence bych (doufám) stačit měl, pelotonu ovšem vévodí Etiopec s patnáctistovkou za 3:43…
Tak jako kdysi u Cvéti, i tady jsem si první trénink s novou skupinou odbyl v pondělí v tělocvičně. Posilovalo se, hrál se basket, cvičila se kompenzační cvičení (zvlášť oblíbená jsou cvičení, při kterých se člověk učí kontrolovat jednotlivé svalové skupiny – zatínáním a uvolňováním), ale na legendární hodinový kruháč, kterým mě tehdy Cvéťa přivítal, to zdaleka nemělo 🙂 Úterní trénink pak byl formálně jednodušší: napřed třičtvrtěhodinový klus, po rozcvičení následovaný překážkovou abecedou, schody (tribunu tady mají vyšší než u nás, co naplat) a technickými rovinkami – klasika.
Další (a poslední trénink tenhle týden) je na plánu ve čtvrtek. Má příznačný název: “Jour de Wariner” (Warinerův den). Pokud mě moje francouzština nezklamala (a to ona dělá zatím často), mělo by se jednat o 10 km na dráze rozložených do kilometrových úseků: 400 m rychle, 600 m pomalu. Po nějaké době se rychlé úseky prodlouží na 500, 600, 700,… metrů a pomalé úseky se patřičně zkrátí.
Jak se ovšem poměřím s Warinerem já, o tom zas někdy příště.