Luogo di Luigi » Máme rádi jazz II

Vezměte výkon nějakých sta koňských sil a vypusťte ho do prstů, rukou, nohou a hlav party jazzmanů a dostanete podobný nářez, který se uskutečnil včera v amsterdamském Café Alto. Na svědomí ho mělo pět muzikantů vedených místní saxofonistickou legendou Hansem Dulferem. Spoluhráči mu byli – saxofonista vzezřením i vystupováním podobný Keithu Richardsovi, basista podobný Jamesi Bondovi, a pianista s bubeníkem, kteří nebyli podobní nikomu, zato hráli rychleji než Pixa z Visáčů (a to je co říct).

Řeklo by se, že na osvědčených jazzových standardech se nedá nic vylepšit – omyl. Když bubeník v půlce vystoupení spustil sólo s kadencí samopalu vzor 23, vypadalo to že se rozhodl svůj nástroj definitivně rozbít.. A teď si představte že celou tu dobu sedíte asi tak metr od pódia na kterém se dějou takovýhle věci – ještě teď mi hučí v uších.

To se musí slyšet, to se musí vidět.