Luogo di Luigi » 2006 » December

Kdo z vás sem občas tenhle týden zaskočil, mohl být překvapen nezvyklou hláškou ve stylu “Fatal error”.. To jen admini na pipni.cz štelovali nastavení PHPka, a způsobili mi tak menší výpadek. Ono to zas tak moc nevadilo, jelikož jsa zabrán do zkouškového týdne, nezbývalo moc času na nějaké souvislé psaní. Ale zkoušky uplynuly jako voda, a (když nepočítám ty dvě, co mě čekají v Praze) zimní semestr tak mám víceméně za sebou. Ani to moc nebolelo..

No a protože už tady jsou skoro Vánoce, přeju je veselé všem co si to tu čtou, a zrovna tak i příští rok, no však to znáte.. Dobrou!

Nacházeje se právě v prostřed učebního procesu před zkouškovým (které vypukne přesně v pondělí, a obnáší v mém 5 písemek v pěti dnech, z toho dvě hned v pondělí), nemůžu se s Vámi podělit o žádné vlastní napínavé historky, a tak aspon přidám další díl Všudybuda.. Jednou z prvních místních pamětihodností, kterou jsem během svého pobytu navštívil, byl olympijský stadion. Navíc je to taky první olympijský stadion na kterém jsem běhal , takže mám o důvod víc o něm napsat.

Vznikl roku 1928, kvůli olympiádě, a od té doby se na něm vystřídaly různé sporty, prim ovšem hrál fotbal – samotný Ajax tu hrával důležité zápasy. Ale co si postavili Arenu před deseti lety, už si tady nekopli – a stadion místo toho zrekontruovali do původní podoby a dali do užívání atletům. Autentická podoba je (až na níže zmíněný moderní výstřelek) téměř dokonalá, a je z ní i poznat, že stadion vznikl před druhou světovou válkou – před stadionem stojí socha do trenek svlečeného sportovce s napřaženou pravicí (ovšem neonacisté si tu pokud vím srazy nedávají..)

Tedy, domovským klubem je tady Phanos, ale na nějaký klubismus se tu moc nehraje – běhají tu všichni, a třeba ve skupině se kterou trénuju je z Phanosu tak půlka lidí. A když už se nehledí na příslušnost ke klubům, nehledí se ani na běžecké schopnosti – a tak se tu míjejí výkonostní atleti s rekreačními “joggery” kteří si přišli jen tak (jednou za čas) protáhnout kosti (jenom by nemuseli klusat v první dráze, teda..).

Jelikož rekonstrukce stadionu byla drahá, bylo třeba na ní sehnat sponzory. A takový sponzor, když bude dávat, bude i chtít.. Uvnitř tribuny tak dnes mají kanceláře různé firmy, a její spodní část je prosklená, takže z kanceláře vidíte přímo na dráhu.. Ale jsme v Holandsku, nějaké závěsy tu nehledejte, takže i běžci můžou kontrolovat pracovní nasazení těch neštastníků, co zůstali déle v práci. Největší tréninkový nával je tu totiž i teď v zimě mezi 7. a 8. hodinou večer. Proč taky ne, když díky teplému podzimu je teď i večer kolem deseti stupnů. Takže na bruslení na kanálech asi nedojde.

Detailnímu technickému srovnání s naším stánkem se nakonec raději vyhnu, ale přeci jen – ta naše škvárová dráha má taky něco do sebe Nakonec tedy ještě fotka z dob, kdy tu běhal (místo mě) třeba Paavo Nurmi

Poslední díl Všudybuda byl věnován jídlu, a protože po jídle přichází žízen, je třeba ji včas hasit. A čím jiným než nápojem (nejen v Česku) tradičním, tedy pivem.

I když pravou Mekkou pivních gurmánů je bezesporu Belgie, Holandsko se má také čím pochlubit – vždyť hranice mezi oběma zeměmi je nanejvýš formální. Většinu spotřeby místních pivařů tu pokrývají světlé ležáky (vycházející z plzenského vzoru..), jako jsou Heineken, Amstel a Grolsch. Podle mě mezi nimi není žádný rozdíl, i když štamgasti patřičných značek by asi nesouhlasili – není divu, když Amstel je vyráběn stejnou firmou jako Heineken… Zatímco v cizině jsou tato piva považována za výběrová (třeba Gonzalo tvrdil, že Amstel je jedno z nejlepších piv jaké můžete dostat ve Španělsku), pro Holanďany je to pivo nejobyčejnější – něco jako Gambrinus u nás.

Kdo ale zabrousí trochu hlouběji do regálů v oblíbeném supermarketu nebo dokonce navštíví některý specializovaný obchod, bude ohromen množstvím druhů a značek. Většina jich pochází z Belgie, ale najdete i speciální holandská piva (většinou ovšem podle belgického vzoru). Je to hlavně Ale, svrchně kvašené pivo (co to znamená přesně nevím, ale v zásadě jsou pro kvašení použity jiné kvasinky než pro spodně kvašená piva – třeba ležáky – a celé kvašení probíhá při vyšší teplotě kolem 15 až 24ËšC – no co, zase jsem to vyčetl z Wikipedie… ), které je tmavší a má ovocnější chuť – jako třeba Palm (který mě teda chutná moc). Navíc takový Ale může být kvašen i dvakrát nebo třikrát – tak vzniká Dubbel a Tripel. Tahle piva jsou sladší a taky silnější – Tripel obsahuje často až 10% alkoholu.

Specialitou uvnitř speciality je trappistní pivo – opět svrchně kvašený Ale (a opět hodně silný, s obsahem alkoholu až 14%), jehož kořeny sahají do 11. století k cisterciáckému klášteru La Trappe ve Francii. Aby mohlo být pivo označeno jako trappistní, musí být jeho výroba kontrolována mnichy cisterciáckého řádu. Dohromady se vaří v osmi pivovarech, sedmi v Belgii a jednom (De Koningshoeven) v Holandsku.

Chuť místního piva tedy potěší, co už poteší méně je cena a hlavně objem běžné pivní sklenice – v obyčejné amsterdamské putyce se vám dostane za 1,50 eura dvou decilitrů Heinekenu; navíc obsluha pečlivě ořízne pěnu. “Lahváče” jsou na tom lépe – Heineken v supermarketu pořídíte za příjemných 50 centů a speciality jako trapistní pivo nebo trippel stojí o málo více než jedno euro. Holanďané považují pivo buď za nástroj ke snadnému opití ( ) nebo za pochoutku která se v nejlepší formě vyrovná vínu.

No a pro našince je příjemné, že tu najde i českou stopu – ležák Hertog Jan je vařen z českého chmele (jak jsem se dočetl na jedné jeho lahvi..).

Dneska to bude jenom malá poznámka o jednom specifickém (skoro)atletickém fenoménu. Tady v Holandsku se mi totiž znovu potvrdila jedna hypotéza: atleti (konkrétně muži) si častěji než ostatní vybírají studium na technických a přírodovědných školách (mezi které, Ježour promine, započítám i medicínu). Třeba u nás v Kovošrotu najdete spoustu stavařů, elektrikářů, a podobně, ale pramálo (je tam vůbec nějaký?) právníků nebo politologů. A stejně je to i tady: mezi mými holandskými spoluběžci jsem narazil na dost informatiků (jeden dokonce programoval v tak obskurním jazyce jako je COBOL), strojní inženýry nebo specialisty na umělou inteligenci. Ale po humanistech jako by se dráha slehla… Jako by sami nepotřebovali pro jistě úmorných diskuzích nad politickou situací východního Kazachstánu pročistit hlavu na čerstvém vzduchu…

Jaké si myslíte, že jsou důvody téhle statistické odchylky? Má matematika, případně exaktní myšlení nějakou souvislost s běhy na dlouhou trať? Nebo je to jenom náhoda?

Holandsko je ve všeobecném povědomí vedeno jako země mléčným výrobkům (a tím spíše sýrům) zaslíbená; kdo viděl zelenající se poldery a na nich příjemně tloustnoucí dobytek, nebude tím příliš překvapen. Přestože ale místním sýry řádně chutnají, nejsou co do absolutní spotřeby na světové špičce – tu okupují Řekové, na Holanďany zbývá až šestá příčka. A byť tu neholdují takovým sýrovým extravagancím jako třeba Francouzi a většina sýra vypadá stejně (žlutě), výběr je přesto docela pestrý.

Víc než 60 procent veškerého sýra snědeného v Holandsku připadá na Goudu. Ta pochází z města Gouda (odkud také jinud..) a má několik variant lišících se dobou skladování – nejmladší (Jong) je měkčí, s čerstvou chutí, starší (Belegen) pak více připomíná Eidam. A když to se skladováním úplně přeženete, po takovém roce nebo dvou vám vznikne hodně tvrdý Oude Kaas, který je výborný třeba na těstoviny (nechci ale hádat, co by se s takovým sýrem stalo kdyby byl skladován tak dlouho u nás v ledničce..).

Eidam (holandsky Edam) je korunním princem holandských sýrů. Je tvrdší než Gouda, a pochází z městečka jen kousek od Amsterdamu (samozřejmě Edamu). Wikipedisté k němu doporučují Pinot Noir, tuto kombinaci jsem ovšem neověřoval. Jako konkurence dražšímu švýcarskému Ementálu vznikl počátkem devadesátých let minulého století Maasdamer, a svému švýcarskému kolegovi se podobá (snad jen je prý trochu vlhčí).. Z dalších sýrů stojí za zmínku ještě Leidenský sýr nebo sýr Romano.

Samostatnou kapitolou jsou sýrové trhy. Ty se konají už jen ve čtyřech městech, a z toho ve třech z nich jde o pouhou podívanou pro turisty (v Alkmaaru, Goudě a Edamu) a jenom ve Woerdenu je trh skutečným handlem mezi farmáři podomácku sýr vyrábějícími a nákupčími. Většina sýra je totiž dnes vyráběna průmyslově…

Jak takový holandský sýr servírovat? O víně už řeč byla, já osobně jsem si ze Švédska přivezl zvyk krájet ho na plátky na chleba a navrch ještě namazat marmeládou… A když už jsme u krájení na plátky – ultimátním řešením tohoto problému je krájítko na sýr (vyrábí ho i ve verzi pro revmatiky..), které (ač je to vynález norský) je nepostradatelnou součástí každé holandské domácnosti.

A srovnání Matfyzu a sýra? Rekl bych že Matfyz je takový pěkně uleželý Oude Kaas, ze začátku s trošku nezvyklou chutí, na kterou ale jeho pravidelní konzumenti nedají dopustit…