Luogo di Luigi » Amsterdamský Všudybud VII: Utrecht

Dnešní Všudybud nebude tak úplně o Amsterdamu; spíš vůbec. Včera jsem se ale vypravil s místním ISN alias Mezinárodní Studentskou Sítí (??) do Utrechtu, a tak mi to nedá, abych malinko nevybočil z monotónního rytmu seriálu o místním hlavním městě.

Tak tedy – přestože dneska byste to do něj neřekli (je až čtvrtý mezi holandskými městy, co se velikosti týče), ve středověku to bylo největší město Nizozemských provincíí, mezi které třeba počítat i dnešní Belgii a část Lucemburska. Aby taky ne, když měl patřičný náskok – založili ho totiž už Rímané někdy v roce 47, což je třeba o dvanáct století dřív než Amsterdam. Tenkrát měl výhodnou polohu na jedné z větví delty Rýna, a dala se odtud pohodlně kontrolovat doprava na této řece jak ve směru do Atlantického oceánu, tak do Severního moře (a vlastně i do Německa, pardon, Germánie). Protože si ale Holanďané rádi hrají s přehradami, dneska místo mohutné řeky městem protéká kanál o šířce tak 6 metrů (a říkají mu Oudegracht, tedy Starý kanál).

Ze středověku si město zachovalo typickou spleť úzkých uliček a taky jednu zvláštnost. Dvě století tu stavěli katedrálu (to bylo ještě za katolických předreformačních časů), ale v 17. století přišlo tornádo, a půlku katedrály, zrovna mezi věží a zbytkem, zbořilo. Jenom odklidit kamení jim trvalo sto let (prý nebyly peníze…), a na obnovu tentokrát už prostestanského kostela už nedošlo. A tak tady mají katedrálu dvoudílnou – věž, pak 20 metrů nic, a pak zbytek.

Z dnešního Utrechtu stojí kromě univerzity – největší v Holandsku – (a spousty dalších věcí) za zmínku ještě muzeum hracích strojů. Exponáty vás spolehlivě přenesou do časů Járy Cimrmana (a jiných velikánů), a navíc připraví i témeř duchařský zážitek. To když průvodkyně spustí jeden takový klavír vybavený papírovou páskou, na které jsou zaznamenány uhozy a sešlapy pedálů (klavíristé prominou) Rachmaninova; a tak se dneska klaviatura rozpohybuje stejně jako kdyby na ní hrál samotný mistr, jen ho nebylo na židli vidět…

A na závěr tu máte ještě fotku “stromu” z nádvoří katolického muzea, bývalého kláštera – léty už ale malikno zreznul.. (je z roku 1967)