Luogo di Luigi » Amsterdamský Všudybud IV: V království bílých plášťů

Tenhle díl Všudybuda je poněkud neplánovaný, ale možná o to zajímavější bude. Pro ty z vás, co to ještě neví: Od minulé středy jsem se potácel s horečkou, a nevěda co to je (chvíli jsem si myslel, že mi třeba prodavačka v obchodě umolousanou rukou housku podala), léčil jsem to “po našem”, tedy Paralenem a vitamíny.

Horečka ale pořád nepřestávala, a navíc se k ní přidal zánět v levé noze. Poslechl jsem tedy rady snad budoucího doktora Ježoura: “Běž za šamanem do černošský čtvrti, bude levnější” a v sobotu jsem vyrazil s Tomášem vstříc Onze Lieve Vrouw Gasthuis, tedy nemocnici.

Stanice pohotovosti tady mají připravenou na turisty, jen co je pravda. Vyplníte formulář, pěkně anglicky, vyptají se vás, co vám schází, zase anglicky, a pak vám bez přípravy od pasu vpálí do ucha teploměr (to už holandsky…). Když ho po třech sekundách a jednom pípnutí vyndají, máte počáteční diagnózu za sebou. Pak následuje čekání na distribuci k doktorům. Nutno podotknout, že čekání je to dlouhé, někteří pacienti proto s sebou berou celé rodiny. Například jedna plačící žena s sebou přibrala tři dcery, matku, a malé dítě jedné z dcer.
Po asi tříhodinovém střídavém prohlížení doktory a polehávání na papírovým prostěradlem potažené posteli jsem se dozvěděl verdikt – poležím si v nemocnici, s elegantní trubičkou pro dávkování antibiotik k tomu.
Nemám naštěstí mnoho zkušeností s nemocnicemi českými, nicméně jak vypadají pokoje tady, inu, luxus. Stavitelné postele, vše v elektrice, univerzální dálkový ovladač na televizi (ta je pro každého samostatná nad postelí) a přivolávač na sestřičku (ta ovšem musí obhospodařit pokojů několik), a co víc – když mi Tomáš přinesl na pokoj můj notebook a já ho zapnul, nevěřil jsem vlastním očím – výběr wifi sítí, jen zmáčknout a připojit se. Musím ale přiznat, že s těma sítěma to nebyla záležitost nemocnice, ale toho, že Amsterdam je prostě takových sítí plný…

Myslím že i toho největšího potenciálně nemocného euroskeptika (mimochodem, Václav Klaus je nastydlý..) by aspon vnitřně potěšilo, že za takovýto servis nemusí zaplatit ani euro – v Holandsku se totiž ze zdravotního pojištění hradí nejen pobyt v nemocnicích, ale třeba i startovné na běžeckých krosech. A s Evropskou kartou zdravotního pojištění se na mě vztahují stejné poplatky jako na domácí (tedy žádné). Malé upozornění je ovšem na místě: Cestovní pojištění se zdá se stále hodí, jelikož třeba v lékárně mi nechtěli kartu uznat a musel jsem zaplatit plnou cenu. A kromě toho, zdravotnictví má málo peněz všude, a sledovat reformní zákony procházející skrze Staaten-General (místní parlament) není pro našince úplně snadné (taky proto, že jsou holandsky..).

No a já? Mě včera z nemocnice pustili, teď se léčím doma, a brzo Vám napíšu znovu, jen co dodělám zkoušky (ano, už je to tady…).