Luogo di Luigi » “A jakpak ti tam vaří?”

Včera se stala na poměry mého pokoje zvláštní věc: Gonzalovi, jinak vášnivému kuchaři, přivezl jeho kamarád, který do Amsterdamu přijel odběhnout místní maratón (mimochodem, byl v neděli, a já místo abych běžel hrál fotbal), počítač. A tak se stalo co se muselo stát – když jsem přišel včera ve čtvrt na deset večer z tréninku, nebylo ještě nic hotového k večeři. Gonzalo se totiž tak nějak zapomněl u počítače (jak známý to obrázek v mém případě…), a tak bylo vaření na mě.
Ale nemyslete si – na svého spolubydlícího se nemůžu stěžovat ani v nejmenším. Tahle příhoda slouží jenom jako záminka, jak se dostat k oblíbenému tématu všech babiček a maminek – vaření. Tak vaří tu dobře, to nemohu říct. Gonzalo je totiž výborný kuchař, dokonce jeden semestr biologie studoval dálkově, aby mohl absolvovat půlroční kuchařský kurz, a v létě pracuje v Barceloně v restauraci jako (pomocný) kuchař. A co je hlavní – vaření ho baví, což mělo v minulých týdnech za následek mé lehké zpohodlnění…

Jaké menu tedy bývá na našem kolejním stole? Španělé příliš nemilují koření, naopak milují těstoviny, rýži, zeleninu, olivový olej a víno. A když se to dá dohromady s pověstnou jižanskou lehkostí, musí z toho nutně vzniknout velká dobrota. Sliny se mi sbíhají pomyšlením na kuřecí stehýnka se žampiony a rýží Basmati. Ale i já se občas nenechám zahanbit. Z domova přivezené zásoby mouky se povážlivě tenčí, také proto, že si o víkendu prostě nemůžu odpustit tvarohové buchty. Tvaroh tu sice mají poněkud tekutější než ten náš, ale moje remoska se s tím nějak popere – výsledek sice nebývá vizuálně oblažující, nicméně chuťově nezklame. A o chuť by nám mělo jít především.

Trochu ošemetná situace je tady s místním chlebem – po delším pátrání se mi podařilo najít u Alberta Heijna chleba německého typu (tedy i toho českého) – bohužel jenom v trvanlivé, tudíž ne tak dobré variantě. Holandský chleba je totiž sice dobrý, ale, jak to říct, no prostě moc houbový. Takže třeba šunkové Lipno na něj nenamažete. A namažete-li, nepochutnáte si. A pochutnáte-li si, jen do času.

Celkově je Holandsko se svými sýry a palačinkami zemí gurmánům pohostinnou, ale o tom více v některém příštím Všudybudovi.