Luogo di Luigi » Amsterdamský Všudybud II: Domeček pro panenky

Holandsko, jsa zemí malou, ale přesto početně zalidněnou, si nikdy nemohlo dovolit nějakou moc velkou prostorovou roztahovačnost – jediné území (nepočítaje v to kolonie), na které se mohl Holanďan hledající neobdělanou půdu obrátit, bylo mořské dno. A jak sami uznáte, to se samo nezíská.

Nejspíš právě proto v generacích domorodců vykristalizovala (nesčetným opakováním trochu otřepaná) pravda, že co je malé, je i hezké. Ono totiž moc velkého tady nenajdete. Jistě, z Rotterdamu je třeba největší přístav světa, ale jinak si tady na moc velkou (a zbytečnou) okázalost nepotrpí. Na co si ale potrpí, je neúnavná píle, s jakou dokáží obdělávat každý čtvereční metr země, a s jakou dokáží opečovávat své domy a zahrádky.

Tak třeba minulou sobotu – počasí ještě ukusovalo poslední zbytky babího léta, a pilní Holanďané sekali trávníky na svých již tak perfektně upravených zahrádkách, natírali snad časem trochu zašlé barvy na plotech, nebo leštili lucerničky u dveří svých domů. Do toho všude květiny, někdo si dopřával odpolední piknik, jiný snad radši se sousedem poklábosil, prostě, kdo neviděl, neuvěří.

Celé Holandsko je pak takovým pěkným domečkem pro panenky, vše ve velikosti S.