31. 8. 2006

První trénink

Tak je to tady. Mám za sebou první trénink v Amsterdamu. Jsem docela mrtvej. Asi usnu (brzo). Ale popořadě.

Po mailu jsem si už z domova domluvil tréninky ve skupině zvané “Bramsterdammers”, což by mohlo znamenat něco jako “Bramova amsterdamčata” nebo něco podobně dětinského. Trénují na různých místech Amsterdamu, dneska na Olympijském stadionu. Ten má sice zajímavou historii (konala se tady olympiáda v roce 1928 a běhal tady třeba Paavo Nurmi), nicméně pro mě to nebylo zrovna ideální místo. Je to totiž docela daleko od koleje, a tak (dodržujíce aspoďż˝? formálně sparesprogramm alias úsporný režim) jsem na stadion běžel. Z původního odhadu (4 km) se nakonec vyklubala svižná skoroosmička, navíc zpestřená hledáním v mapě. Jako ideální strategie, která vedla k cíli, se ukázalo sledování místních kanálů, jejichž břehy jsou povětšinou jakžtakž přizpůsobeny běhu – vedou po nich cesty pro cyklisty a chodce, i když dlážděné, takže jinak budu běhat jinde.

Po tomhle “rozklusu” jsem konečně dorazil na stadion. Tam už se místní bežci rozklusávali, takže jsem mezi ně zaplul veskrze plynule. Bežecká skupina, se kterou bych měl trénovat, se skládá z celkem asi 25 lidí z různých klubů v Amsterdamu, s tim že občas jich přijde 10, občas 25. Teď už jim pomalu končí sezóna, takže řikali že jsou většinou zranění nebo nestíhaj nebo na to prostě kašlou… Bylo tam asi 12 lidí. Hlavní trenér, kterému říkají Bram a kterému už je něco přes šedesát, trénuje jinak národní tým maratónců v Leidenu, a jen tak mezi řečí se zmínil, že se vrátili z Goteborgu, kde vyhráli bronz v týmové soutěži a v jednotlivcích měli 4. a 9. místo… 🙂 Tipnul bych si, že Ježour při slově maratón jen tiše závidí.. Ve skupině je pár lidí docela rychlejch (nejlepší má půlku 1:56, patnáctku 4:03), pak je tam kluk, co běhá tak stejně jako já, a pak pár dálkoplazů. Zajímavé je, že trénujou jenom 2krát týdně společně na dráze, jinak běhá každý sám. V zimě jezděj ještě běhat “kopce” na písečné duny za městem.

Samotný trénink vypadal takhle: Po rozklusu a protažení jsme šli abecedu. Ta ale nebyla jako naše, jenom 4x (10m lifting + 10m skiping + 10m lifting + 10m skiping). Vždycky v liché sérii pomalejší (skiping až podezřele pomalu), v sudé rychlejší. Pak rovinky, a potom už 6 dvoustovek po 32 – 34 s dvouminovýma pauzama (víceméně s meziklusem). To jsem šel aspoďż˝? já, ještě s jedním chlapem, který tvrdil, že běhá čtvrtku, ale zítra si jen tak ze srandy půjde zaběhnout pětku 🙂 (ten šel ale dvoustovky jenom tři). Půlkaři chodili Svčko, čtvrtky a dvousotvky.

Nakonec jednu drobnost – ptal jsem se, jak trénujou v zimě, a taky na halu. V celém Holandsku není jediná atletická hala, mistrovství republiky (vlastně království 🙂 pořádají v Belgii, juniorská pak v Německu 🙂 A pak že je to Západ..

Tak dobrou!

30. 8. 2006

Welkom til Nederlande

Hlásím se z daleké Holandie (ono to zase tak daleko není, ale 16 hodin v autobuse jednoho pěkně unaví). Rozhodl jsem se, že vás nenechám čekat a napíšu něco pěkného z cesty.

Tak tedy: Do Amsterdamu jsme dorazili zčerstva, s přibližně třičtvtěhodinovým zrychlením, což přišlo vhod, jelikož nám (mně a Tomášovi Bramborovi, což je kolega spolumatfyzák) to umožnilo nepřespávat tuhle noc v náhradním ubytování, ale pěkně ve své, povlečením z IKEY za 30€ potažené posteli.

Oproti očekávání jsme ovšem nedostali s Tomášem jeden pokoj, ale rozdělili nás do dvou. Můj spolubydlící ještě nepřijel, a ani nevím, kdo to bude, tak můžete vypisovat sázky na zemi původu, pohlaví, věk a tak… 🙂 Každopádně internet na pokoji funguje jak se patří, přípojka má asi 8Mbit, takže nudit bych se neměl..

Zítra mě čeká první trénink na stadionu, zkusím napsat až po něm. Z celé cesty autobusem jsem si ale odnesl jedno ponaučení: Kopce se v Holandsku běhat nedají…