Luogo di Luigi » Co delame o prestavce

Jeslize muzu prestavkou nazvat vikend, pak tedy nadpis okate parafrazujici basnicku Jarka Nohavici sedi… Tak tedy oproti puvodnim planum se o vikendu zhorsilo pocasi, tudiz jsme nemohli vyrazit na hory, a tak nezbylo nez vymyslet nahradni program.

Patecni vecer zaplnil jednu mezeru v me cestovatelske knihovnicce Norska – navstivili jsme mestecko Roros, zapsane mimo jine na seznamu UNESCO, na jehoz navstevu jsem si brousil zuby uz loni, v Trondheimu. No dluzno rici, ze jsem udelal dobre, ze jsem mu tehdy nezasvetil nektery z vikendu – jelikoz je to tam sice pekne, ale tak na 3 hodinovou navstevu, prolozenou konzumaci obcerstveni a prozpevovanim hitu Beatles v ulicich to staci.

Sobota se pak nesla v poklidnem duchu, kdy jsme, vyzbrojeni autem ovsem, cestovali z mista na misto po zajimavostech mistnich lesu, abychom vse zakoncili v turecke pizerii (svet je holt maly

V nedeli jsem pak potrenoval na priste-rocni vodacko-atleticky vylet-vypravu: sjizdeli jsme totiz mistni reku na kanoiich. Proud byl klidny, voda melka, proste parada, coz mi nezabranilo v tom, abych se vykoupal, a pak, nemaje bot, slapal bosky do Funasdalenu. Presto si myslim, ze jako zadak jsem napoprve prilis nezklamal.

Chte nechte se musim dostat k praci: vypada to, ze se mozna zacne neco dit – dneska rano jsme totiz usporadali sezeni (Americane by rekli brainstorming, no, my se pridrzime zavedeneho ceskeho oznaceni), co vlastne muzeme delat. Divadelni a herecky talent u me urcite nebude zahalet, a mozna vytvorim i webove stranky campu…