Cestovani na Sever | Home | O rytmu workcampu

12. 7. 2005

Prvni dny workcampu

Jelikoz mam za sebou skoro cely druhy den workcampu ve Funasdalen(u), myslim, ze je na case zhodnotit zacatek a take se vypovidat z dojmu, ktere ve me dosavadni dny zanechaly.

Nase campova skupina je tvorena 6 dobrovolniky (ja, 2 Slovenky – Nina a Lenka, Holandan – Florian, Finka – Hanelle a Rus – Anton), doplnena o vedouci, Sveda a Svedku (z toho Lowissa – tak se ona Svedka jmenuje – je vlastne reditelkou muzea, takze spolecne s nami bydli jen Joachim.

Ted neco realii: Funasdalen je male mestecko nevelke hustoty osidleni, obyvatelstvo je pratelske, pocasi severske, s prave probihajici letni odchylkou od normalu (az 28 stupnu Celsia). Muzeum, ve kterem pobyvame, je rovnez nevelke, asi 6 domu, sesbiranych po okoli. Prestoze jde o muzeum Samske kultury, jeste jsem zadneho Samu nevidel, asi jsou bojacni, ale spis ziji v horach spolecne se soby.

Bohuzel muzeum zatim trpi nedostatkem turistu, a jelikoz nase prace mela spocivat v baveni se s turisty, maje pritom na sobe svedske uniformy z druhe svetove valky, tato stranka veci tim vyrazne trpi.

S organizaci prace je to vubec slozitejsi. Prestoze pracujeme jen 4 hodiny denne (od 12 do 16 hodin), nezda se, ze by bylo jasne, co vlastne mame delat. Muzeum funguje i bez nas, a na nas zbyva jenom takova prace, kterou si sami vymyslime – nejake divadlo v uniformach, mozna dojde i na diskuzi s mistnimi pametniky od druhe svetove valce… proste nic, co by clovek mohl povazovat za sve a na co by mohl byt pysny. Zatim nejnadejneji vypada to, ze bychom uporadali divadelni predstaveni s mistnimi rekvizitami a realiemi, neco o uprchlicich za 2. svetove valky nebo tak.

Musim rict, ze mi to trochu pripomina situaci z konce me lonske staze v Trondheimu – proste “jsme radi ze jste tady, ale bohuzel pro vas nemame zadnou praci…”

Tedý strucne, davam tomu tyden, maximalne dva… Ale o vikendu asi pujdeme na hory, coz je parada 🙂

Přidat komentář